TOP

Platforma kybernetické bezpečnosti

Kybernetický prostor: moderní působiště pro „starou“ geopolitiku

Zákaz systému Kaspersky v USA, hackerské útoky Ruska na vojáky NATO, čínské špionážní aktivity a mnoho dalších faktorů nasvědčuje domněnce, že boj mezi velmocemi se vede především u počítače.  

Doba, kdy občan pozoroval ve zprávách vítězství svého státu v bitvách či předvádění nové vojenské techniky pominula. Tradičních mezistátních ozbrojených konfliktů po rozpadu SSSR, a tedy i systému založeném na konfrontaci mezi socialistickým a kapitalistickým světem, razantně ubylo. Nicméně konfliktů vnitrostátních a konfliktů nižší a střední intenzity by se dalo napočítat mnohem více. Mocnosti však na světě zůstaly a boj mezi sebou i nadále vedou, jen si pro něj vybraly nové působiště.

Rusko, Čína, USA a potažmo NATO jako celek přestavují dnes nejsilnější vojenskou sílu na naší planetě. Soupeřením těchto mocností se zabývali už představitelé klasické a neoklasické geopolitiky v minulém století. Nyní se však mění způsoby, jak lze v tomto boji obstát. Řinčení zbraní a vyhrožování bombardováním či přímou intervencí se stalo pouhým rétorickým cvičením, na které už ostře reaguje pouze radikálně pacifistická či spíše defétistická vrstva společnosti. Ale boj mezi velmocemi nadále trvá. 

Tato skutečnost se dá pozorovat na několika případech. Jako první z nich může sloužit právě zákaz používání systému Kaspersky v USA. Izraelské zpravodajské služby našly důkazy, že společnost Kaspersky Lab instalovala již v roce 2014 na americké vládní počítače špionážní systém. Podle Německého spolkového úřadu pro informační bezpečnost této domněce nic nenasvědčuje. Ruská antivirová firma se braní tím, že se nikdy nepodílela, nepodílí a nebude podílet na výzvědné činnosti ve spolupráci s jakoukoliv vládou na světě. Šlo tedy v tomto případě skutečně o špionáž nebo bylo nutné dostat systém z vládních počítačů, protože byl vyvinut v Rusku? 

Odstranění softwaru renomované společnost tvoří pouze jednu část z této problematiky. Čím dál častěji dochází k útokům na cíle z oblasti kritické infrastrukturu, obranného průmyslu či armády. Nabourání mobilních telefonů vojáků NATO, ukradení operačních plánů USA a Jižní Koreji nebo prolomení bezpečnostní systému ministerstev obrany ve východní Evropě patří mezi akce, které se přičítají profesionálním hackerským skupinám, jejichž původ se většinou dá vystopovat. Ovšem jejich napojení na vládu konkrétní země se prokazuje velmi těžko. Kdo ví, zda získaná data skutečně skončí na pracovním stole politického lídra státu nebo je s nimi dále obchodováno? 

V neposlední řadě se do kybernetického prostoru přesunula i propagandistická válka. V České republice se bojem s tzv. fake news zabývá nejedno výzkumné pracoviště. Na výsledky jejich práce si budeme muset ještě počkat. V případě propagandistické války se ale nejedná o závažné ohrožení důležitých dat. Mezi jednouché nástroje, jak s ní bojovat patři především vzdělávání. 

Zatímco v 70. a 80. letech se předpokládalo, že boj mezi velmocemi se bude více odehrávat v kosmickém prostoru, dnešní realita vypadá poněkud jinak. Nevypovězená válka se odehrává v kybernetickém prostoru a každý kdo v ní chce uspět musí investovat do své kybernetické bezpečnosti. Jednou z nejmocnějších zbraní se tak stal počítač. Hlavní hráči nám ale na scéně zůstali.