4 (ne)očekávaná úskalí při provozování starších technologií v organizacích
Technologie představují výdaje, které každá organizace musí mít, aby byla konkurenceschopná. Mnoho společností však jednoduše přehlíží nezbytné upgrady svých stávajících technologií, což vede k zastaralým strojům a neefektivním procesům. Zdá se, že manažeři si myslí, že pokud zařízení není rozbité, nemá smysl jej upgradovat nebo nahrazovat.
Zastaralé technologie by mohly ochromit společnost, zabránit jí v přijímání nejmodernějších postupů a snížit její konkurenceschopnost vůči jiným společnostem, které zůstávají v kontaktu s nejnovějšími inovacemi hardwaru a softwaru.
Zpomalení doby odezvy
Společnosti si neuvědomují, kolik času staré systémy berou, pokud jde například o komunikaci se zákazníky či jiné aktivity.
Zvýšená zranitelnost vůči narušení kybernetické bezpečnosti
Staré technologie nechávají skulinky pro narušení kybernetické bezpečnosti, kterých se právě hackeři snaží využít. Obnova po narušení je extrémně nákladná a mohla by v mnoha případech znamenat konec malé i větší firmy. Měli by také zvážit ochotu ztráty důvěry klientů a tím následné špatné jméno.
Zátěžová produktivita
Argument „stále to funguje“ proti investicím do technologií se negativně odráží v číslech produktivity. To je zvláště patrné v organizacích, které investují do nejnovějších technologií na vrcholu a posouvají starší technologie do méně kritických oddělení. Starší technická oddělení často nejsou tak produktivní a starší technologie jsou často velkým přispívajícím faktorem.
Lpění na neefektivních procesech
Na starých systémech je špatné to, že jsou skutečně produktem starého procesu. Starší technologie poškozují společnosti, protože nutí týmy lpět na neefektivních procesech, které byly s léty přidávání stále složitější. Změna je těžká. „Stará technika“ je považována za viníka, ale ve skutečnosti je to způsob myšlení, který růst brzdí.
